U nás se otevírali zásadně čtyři paralelky pro povinný seminář, každá s kapacitou dvacet lidí, vyučovaná ve třídě, kde bylo šestnáct židlí (běda tomu, kdo přišel pozdě, ten potom seděl na zemi či skřínce). Za takovéto situace bylo samozřejmé, že v roční bylo sto lidí a dvacet jich běhalo a škemralo, aby si je ještě někdo do té třídy nechal zapsat. Identita těchto dvaceti byla loterií, vše záviselo na tom, jak zrovna komu padl či nepadl IS o půlnoci při zápisu.
↧